Windows Server: licence pro cluster

Dva hosty zvládnou běžný provoz. Při aktualizaci jednoho z nich však všechny Windows VM přejdou na druhý. Pokud jste licence spočítali jen podle běžného rozložení, právě během údržby může vzniknout nepokrytý provoz. Úspěšný přesun ani aktivace Windows tento rozdíl neodhalí.

U licencování fyzických jader potřebuje každý cílový host dostatečná práva před spuštěním VM. U podporovaného licencování jednotlivých VM se mohou licence přesouvat s pracovním zatížením v rámci stejné serverové farmy. Oba modely mají jiné minimum, jiné předpoklady a jiný výpočet. Jejich smíchání vede k chybným objednávkám.

Tento postup se týká Windows Server Standard a Datacenter v komerčním licencování. U konkrétní objednávky ověřte smluvní program, verzi a původ licence. OEM, retail, hosting a Azure nelze bez kontroly převést na jeden společný vzorec. Rozhodující jsou Product Terms pro váš program, nikoli počet dostupných produktových klíčů.

Proč 16jádrový balíček neznamená dvě VM

Při licencování podle fyzických jader se nejprve pokrývá celý server: všechna jeho fyzická jádra, alespoň osm na procesor a alespoň šestnáct na server. Kompletní pokrytí Standardem poskytuje práva pro dvě OSE. Pro další dvě se přiřazuje další úplná sada. Datacenter při úplném pokrytí poskytuje neomezený počet OSE na daném serveru. Tyto podmínky stanoví aktuální Product Terms.

OSE je prostředí operačního systému. V následujících výpočtech jde o Windows Server VM; předpokládáme, že fyzický host neprovozuje další aplikační zátěž ve Windows Serveru.

Na 32jádrovém serveru proto jedna úplná sada obsahuje 32 jádrových licencí. Nákup šestnácti jader nepokryje polovinu hostu s právem na jednu VM. Dva šestnáctijádrové balíčky společně vytvoří první úplnou sadu, která pokryje dvě Windows Server VM.

Tabulka je vlastní výpočet podle uvedených pravidel. Čísla označují jádrové licence, nikoli balíčky ani ceny. Pět VM vyžaduje tři úplné sady, protože dvě sady poskytují jen čtyři OSE. Počet virtuálních procesorů těchto VM v tomto fyzickém modelu výsledek nemění.

Počítejte povolené umístění při výpadku

Microsoftí pokyny pro virtualizaci řeší i failover, rozložení zátěže a plánovanou odstávku. Při fyzickém licencování licence běžně zůstávají přiřazené hostu; pohyb VM není automaticky pohybem licence. Obecné pravidlo 90 dní pro změnu přiřazení není způsob, jak každý večer přesunout licence v clusteru.

Pro návrh použijte dvě veličiny: počet jader potřebných pro úplnou sadu na hostu a nejvyšší počet Windows OSE, který tam dovolujete spustit. Standard vychází jako úplná sada × zaokrouhlení počtu OSE nahoru na dvojice. Datacenter potřebuje jednu úplnou sadu na každý pokrytý host.

Nejvyšší počet není automaticky počet všech VM v celé firmě. Záleží na skutečné architektuře a vynutitelných omezeních umístění. Pokud plán říká „maximálně čtyři“, ale správce může bez další kontroly přesunout všech sedm, nemáte spolehlivý podklad pro nižší výpočet.

Model: tři hosty a sedm Windows VM

Hypotetický cluster má tři hosty, každý s 32 fyzickými jádry. Sedm Windows Server VM běží v rozložení 3–2–2. Linux VM v tomto výpočtu práv k Windows Serveru nepočítáme. Všechny Windows VM používají edici a verzi pokrytou zvolenými licencemi.

Při výpadku libovolného jednoho hostu připouští návrh nejvýše pět Windows VM na kterémkoli přeživším hostu. Tento limit musí odpovídat konfiguraci a provoznímu postupu. Alternativně může firma povolit všech sedm VM na jediném hostu při souběhu údržby a dalšího výpadku.

Jde o vlastní model, ne doporučení pro konkrétní cluster. První řádek ukazuje, proč výpočet z inventury právě běžících VM nestačí. Druhý a třetí ukazují cenu flexibility v počtu licencovaných jader. Hardwarové kapacity, aplikační závislosti a dosažitelnost služby je nutné posoudit samostatně.

Kdy lze licencovat jednotlivé VM

Pro model po VM potřebujete podporované předplatné nebo aktivní Software Assurance. Minimum je osm jádrových licencí na VM a šestnáct na zákazníka. Licencuje se počet virtuálních jader, pokud je vyšší než minimum. Současné pokyny pro Windows Server 2025 tento model oddělují od fyzického licencování.

U našeho příkladu mají VM postupně 2, 2, 4, 4, 4, 8 a 12 virtuálních jader. Prvních šest vyžaduje po osmi licencích, poslední dvanáct: 6 × 8 + 12 = 60 jádrových licencí. Minimum na zákazníka je tím splněno. Výsledek není sedmkrát počet dvoujádrových balíčků a není odvozen z 96 fyzických jader clusteru.

Při této variantě lze licence přeřazovat podle potřeby uvnitř stejné serverové farmy. Přesun mezi farmami má omezení krátkodobého přeřazování. Také CAL používané pro přístup v tomto modelu musí být předplatné nebo mít aktivní SA. To je podmínka Product Terms, kterou nabídka obsahující jen jádrové licence snadno přehlédne.

Výpočet 60 předpokládá, že každá z uvedených VM běží jen jednou. Aktivní druhá kopie stejné služby představuje další běžící OSE. Zvláštní práva pro disaster recovery neposuzujte jako obecné oprávnění k trvalému aktivnímu provozu záložního clusteru.

Co s operačním systémem hostu

Licence přiřazené po jednotlivých VM neposkytují právo provozovat Windows Server ve fyzickém OSE. Pokud hostem je Windows Server s Hyper-V, vyřešte jeho pokrytí zvlášť. Pokud hostem je jiný hypervisor, nezmizí tím povinnost pokrýt Windows uvnitř hostovaných VM. Rozlišení hosta a hostitele uvádí virtualizační pokyny Microsoftu.

U fyzicky licencovaného Standardu lze provozovat Windows Server ve fyzickém OSE navíc k dvěma virtuálním OSE, pokud fyzické OSE slouží výhradně k jejich hostování a správě. Jestli na hostu zároveň běží souborová služba pro zaměstnance nebo jiná aplikační zátěž, tento předpoklad neberte jako splněný bez dalšího posouzení. V základních dvou právech pak musíte počítat i používané fyzické OSE; nevycházejte automaticky z práva na aplikační host a dvě VM navíc.

Bod zvratu počítejte z nabídky

Univerzální tvrzení „od deseti VM kupte Datacenter“ neřeší rozdílný počet jader, cenu nabídky ani povolený failover. U varianty s pěti VM na každý host srovnáváme 288 standardních a 96 datacentrových jádrových licencí. Pokud je cena jednoho datacentrového jádra nižší než trojnásobek standardního, vychází Datacenter v samotné této položce levněji.

To je algebraický výsledek modelu, nikoli aktuální ceník. Porovnávejte stejný program, verzi, dobu pokrytí a SA. Varianta po VM zahrnuje průběžné splnění předpokladů; samotné nižší číslo 60 nedokazuje nižší celkové náklady. Do porovnání zahrňte CAL, případné další přístupové licence a plán růstu.

Rozlišení jednotkové ceny a celkového závazku popisujeme v článku Co určuje cenu licencí Microsoft.

Z licenčního návrhu udělejte provozní pravidlo

1. Zaznamenejte procesory, fyzická jádra, běžící Windows VM a jejich verze. Aktivace je pomocný údaj, nikoli doklad oprávnění.
2. Pro každý host napište přípustné umístění při výpadku, údržbě a jejich kombinaci. Doplňte, jak se limit vynucuje a kdo smí udělit výjimku.
3. Spočítejte fyzický Standard, fyzický Datacenter a případný model po VM samostatně. U posledního přiložte doklady aktivní SA či předplatného a vhodných CAL.
4. Do změnového procesu zařaďte vznik nové VM, zvýšení virtuálních jader, přesun do jiné farmy a změnu role fyzického hostu.
5. Otestujte failover proti návrhu. Uložte skutečné umístění VM a porovnejte je s dostupnými právy na cílových hostech.

Takový záznam umožní správci zjistit, zda může přidat další VM. Nákupčí zase pozná, proč nabídka obsahuje násobek fyzických jader, přestože hardware nepřibyl. Samotný součet licencí bez vazby na hosty tuto odpověď neposkytuje.